Bolest patří k nejsilnějším lidským zkušenostem. Je schopna zcela ochromit tělo i mysl a proměnit běžný den v boj o přežití. Lékařská praxe obvykle nabízí léky, injekce nebo technologické postupy, které nepříjemné pocity tlumí. Přesto existuje způsob starý jako lidstvo samo – obyčejný dotek. Ukazuje se, že není jen útěchou, ale i reálným biologickým mechanismem, který ovlivňuje mozek i nervový systém.
Bolest jako mozaika těla a mysli
To, co nazýváme bolestí, není jen syrový signál z nervových zakončení. Mozek k němu přidává své vlastní barvy: emoce, očekávání a zkušenosti. Proto tatáž rána může být pro jednoho snesitelná a pro druhého nesnesitelná. Dotek v této skládačce působí jako jemný zásah, který proměňuje výsledný obraz. Když člověk cítí ruku druhého, aktivují se procesy, jež dokážou oslabit nervové dráhy spojené s bolestí. Mozek reaguje uvolněním oxytocinu a endorfinů, látek, které zklidňují a zároveň působí jako přirozené utišující prostředky.
Vědecké stopy po moci doteku
Výzkumný tým z Colorada kdysi pozval páry do laboratoře, aby sledoval, co se stane, když se lidé při bolesti drží za ruce. Ukázalo se, že nejen subjektivní prožitek byl mírnější, ale i mozkové vlny obou účastníků spolu začaly ladit. Jako by mezi nimi vznikl neviditelný most, po němž se přenášel klid a úleva.
Podobný jev pozorovali vědci i u dětí. Malí pacienti snášeli lékařské úkony výrazně lépe, když je matka držela za ruku. Není to náhoda – přítomnost blízkého člověka mění aktivitu limbického systému, snižuje stres a tím i vnímanou intenzitu bolesti.
Porodnice a nemocniční prostředí
Na porodních sálech se dlouhodobě ukazuje, že přítomnost blízkého člověka má mnohem větší význam, než by se na první pohled zdálo. Ženy, které měly během kontrakcí u sebe partnera, mluvily o menší intenzitě bolesti a často i o menší potřebě farmakologických zásahů.
Stejný princip se objevuje i u těžce nemocných pacientů na odděleních intenzivní péče. Tam se ukazuje, že i zcela nenápadné gesto – třeba ruka položená na předloktí – dokáže zmírnit úzkost a dodat pocit jistoty v situaci, kdy je člověk vystaven stresu a invazivním zákrokům.
Jak dotek působí v těle
Když se lidská ruka setká s kůží druhého člověka, odehrává se tichý, ale výrazný dialog mezi nervy a mozkem. Povrch těla zachytí tlak, teplo nebo lehký pohyb a tyto vjemy okamžitě putují nervovými drahami směrem k mozkovým centrům. Tam začnou soupeřit s bolestivými impulzy a v určitém smyslu je přehlušují. Díky tomu je nepříjemný prožitek oslabený. Do hry vstupují také chemické procesy: v těle se vyplavují hormony, které posilují pocit důvěry a blízkosti a současně mírní bolest. Vzniká tak efekt, který se svou intenzitou někdy přibližuje účinku běžných analgetik.
Meze tohoto jevu
Není ale možné pohlížet na dotek jako na všemocný lék. U těžkých úrazů či při chronických bolestech nemůže sám o sobě nahradit účinek léků. A také platí, že lidé na fyzickou blízkost reagují rozdílně. Zatímco někdo v ní nachází uklidnění a pocit bezpečí, jiného může stejný dotek spíše znejistit nebo dokonce vyvolat nepohodu.
Dotek je řeč, která funguje napříč kulturami i jazyky. Má sílu utišit bolest, rozptýlit strach a propojit lidi v okamžicích, kdy slova selhávají. Ať jde o ruku položenou na rameno pacienta, jemné pohlazení nebo objetí, vždy v sobě nese víc než jen fyzický kontakt. Připomíná, že někdy jsou právě ta nejprostší gesta těmi nejsilnějšími – a že ani nejmodernější medicína nedokáže nahradit sílu lidské blízkosti.
Zdroj textu: https://www.theguardian.com, https://www.pnas.org
Zdroj foto: www.freepik.com